MUZEUM J. A. KOMENSKÉHO V UHERSKÉM BRODĚ
Základem pro zřízení muzea v Uherském Brodě bylo vlastenecké hnutí, které koncem 19. století
probojovalo v kraji národní obrození.
Městská rada v Uherském Brodě přijala 18.8.1894 návrh učitele J.V. Hauerlanda na zřízení
muzea. K slavnostnímu otevření muzea došlo 5.9.1898, a to jako 'Krajinského muzea pro východní Moravu'.
Muzejní společnost, která při něm byla založena 13.7.1899, se starala o jeho rozvoj až do roku 1956, kdy
v období socialistické výstavby Československa došlo k profesionalizaci muzea ve státní správě.
V současné době Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě plní své poslání jako specializované
muzeum pro historii Uherskobrodska a jako vědeckovýzkumné dokumentační středisko ČR pro život a
dílo J. A. Komenského a ohlas jeho díla. Působením v oblasti komeniologie se zařadilo vedle ústředních
muzeí mezi nejvýznamnější muzea v ČR. Je vyhledávaným cílem návštěv turistů, mládeže a výchovných i
vědeckých pracovníků nejen z České republiky, kteří chtějí blíže poznat rodný kraj a
dílo J. A. Komenského - velké osobnosti humanismu a kulturního rozvoje lidstva.
Dominantami vstupního areálu muzea je pomník J. A. Komenského od národního umělce Vincence Makovského
a věž původního středověkého opevnění města ze 13. století. Muzeum je situováno do přístaveb podél
gotických a renesančních hradeb, které jsou chráněnými stavebními památkami města Uherského Brodu. V těsné
blízkosti těchto hradeb stával středověký hrad, zničený Švédy v roce 1645. Muzeum také mj. využívá
uherskobrodský zámek, zvaný Baraník. Tento zajímavý komplex - místo hradu s pozůstatky hradeb, zámek
a muzeum - tvoří turisticky vyhledávané místo regionu.
JAN AMOS KOMENSKÝ
patří svým životním dílem mezi velikány českého národa. Byl velkým ideovým pokračovatelem lidového husitského reformačního hnutí. Na poli filozofie, pedagogiky
a humanismu zanechal nesmrtelný odkaz celému lidstvu. Narodil se 28.3.1592 na Moravě, někde okolo Uherského Brodu, kde jeho rodiče žili jako vážení měšťané, v ideovém
prostředí českých bratří. Ve 12 letech (1604) plně osiřel a pak vyrůstal v péči poručníků. Nejprve ve Strážnici, později v Nivnici. V 16 letech začal studia na vyšší
latinské bratrské škole v Přerově, na ně navázal studiem na akademii v Herbornu (1611-1613) a na universitě v Heidelbergu (1613-1614). Po studiích se vrátil do Přerova
jako učitel latiny. Tím začala jeho proslavená cesta pedagoga.
V roce 1616 byl v Žeravicích vysvěcen na kněze Jednoty bratrské s jejímž osudem byl úzce spjat celý jeho
další život. Jako nekatolík byl brzy krutě pronásledován, musel opustit vlast a navždy žít v exilu. Jestli již jako mladý člověk zatoužil nějak prospět národu, byla tato
touha v jeho dalším životě silně umocněna následovným těžkým osudem národa i jeho samotného. Jeho snahy pedagogické, filozofické a politické ho nakonec přivedly k
všenápravným snahám světovým, jejichž základ viděl ve světovém míru, soužití národů a v obecném povznesení celého lidstva. Ve svém úsilí byl nezlomný, velmi činorodý a
tvůrčí. Vytvořil mimořádné literární dílo, jež je podnes studnicí lidské moudrosti, úsilí o lepší vzdělávání a život každého člověka. Zemřel v nizozemském Amsterodamu
dne 15.11.1670 a byl pohřben v blízkém Naardenu.
|