Velehradský klášter- původně cisterciácký klášter s kostelem Nanebevzetí Pany Marie byl založen roku 1205 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Kostel byl zbudován jako románská bazilika s příčnou lodí a pěti apsidami. Klášterní komplex byl jen skromně obnoven po husitských válkách, ale velmi náročně přestavěn po požáru roku 1681. Tato baroková přestavba trvala až do roku 1777. Ze slohové kritiky lze barokizaci klášterního kostela, zejména západního průčelí s věžemi, přisoudit přednímu architektu 2. poloviny 17. století na Moravě G. P. Tencallovi. V 90. letech 17. století pracovali na Velehradě sochař a štukatér Michal Mandík, jako mramorář a kameník Ondřej Allio. V roce 1695 dokončil v kostele svou práci slavný italský malíř Pavel Pagani, který svými freskami vyzdobil všechny kaple, dvě sakristie, a současně namaloval velký obraz na plátně pro hlavní oltář. Pagani malířsky rozvinul verzi barokního stylu, aby průkopníkem koloristicky i výrazově vyhrocené barokní malby 18. století. Jeho dílo se však dochovalo pouze fragmentárně, jeho rozměrné plátno Nanebevzetí Panny Marie za hlavní oltář zaniklo patrně úplně.
        Cerroni uvádí, že bylo přemístěno do kláštera, po polovině 18. století nahrazeno napřed kopií. J. Hoffmana a poté novým obrazem I. Raaba. Po josefínské sekularizaci bylo zakoupeno do farního kostela ve Střílkách (odstraněno v 19. století). Hoffmanova kopie visí dodnes v Polešovicích. V téže době maloval několik velkých oltářních pláten malíř Michael Leopold Willmann a v Kostele byly dokončeny laickým bratrem Janem Martinem Heydnem chórové lavice (poslední třetina 17. století), které svým uměleckým ztvárněním patří ke skutečným klenotům barokního řezbářství na Moravě. V letech 1725-26 pracoval na Velehradě mramorář Jan Hagmüller, kterého si přivedl italský sochař a štukatér Baltazar Fontana, jemuž byla svěřena výstavba a výzdoba oltářů. Dřívější Paganiho fresky poničené vlhkem obnovili dva brněnští malíři Fr. Ecktein a Jan Etgens. Přestavba velehradského kláštera a kostela s veškerou interiérovou výzdobou byla dokončena v roce 1735.2.října byl kostel nově vysvěcen. Skončila tak rozsáhlá, 50 let trvající obnova jedné z největších a nejhodnotnějších klášterních staveb na Moravě. V 70. letech 18. století byla řada velkých oltářních pláten nahrazena nebo přemalována malířem, exjezuitou Ingácem Raabem, poslední velehradský opat Zuri pořídil v kostele novou dlažby z pernštejnského mramoru. Jednolitá šachovnicová dlažba bez desek kryjící vchody do kryptu používány jako pohřebiště.
        Při kontrolním archeologickém výzkumu severně od baziliky byla v září a říjnu r. 1993 zachycena vrstva středověkého hřbitova, ze zjištěných kosterních pozůstatků převažovaly osoby ženského pohlaví a dětské kostry. Lze předpokládat, že doba existence hřbitova spadá do doby výstavby baziliky, konec pohřbívání zcela bezpečně souvisí s poškozením baziliky. Byl objeven průběh opevnění kláštera, odvodová hradba areálu založená na původním horizontu (bez dřevěné pilotáže) byla později využita jako severní zeď barokních lázní, které byly odkryty. V druhé polovině 17. století prošla plocha severně od baziliky stavebními úpravami, v místech pozdějších barokních lázní lze předpokládat existenci objektu (viz rytina z roku 1676). Po požáru v roce 1681 došlo k výstavbě barokní lázně, která svým zachováním patří k ojedinělým nálezům svého druhu na Moravě i v Čechách.