Kostel sv. Františka Xaverského na Masarykově náměstí byl postaven Janem Jeronýmem Canevalem v letech 1670 -- 1685 podle projektu Dominika Orsiho. V interiéru barokní obrazy Jana Jiřího Heintsche a Ignáce Raaba a plastiky Ondřeje Schweigla. Poslední oprava kostela proběhla v roce 1998. Datace: 1682 / 10.6.1670 položen základní kámen/
        Jednolodní orientovaná halová stavba s pravoúhlým závěrem kněžiště a dvěma věžemi v průčelí, vsazena do komplexu klášterních budov. Pravoúhle ukončené prasbyterium je opatřeno iluzivní malovanou oltářní architekturou od Tadeáše Suppera u roku 1760. Iluzivní architekturu oltáře tvoří sloupy s korintskými hlavicemi stojící na soklech s plastickými výplněmi. Nad soklem plastické postavy dvou světců. Obmalované kladí nese balustrádu, která se opakuje i v dolní části oltářní architektury kolem soklů. Na soklech a parapetu zábradlí atribut sv. Fr. Xaverského - hořící srdce.
        Architektura oltáře je ukončena iluzivní valenou klenbou s kazetováním. Koloristicky je malba držena ve dvou tónech - červenohnědá vyvolávající iluzi mramoru a šedobílá, napodobující kámen. J. Tadeáš Supper, pocházející z Moravské Třebové, je malířem poměrně konstrativním. Svou malbou patří ještě do první poloviny 18. století, v druhé polovině 18. století se malíři poučeni Vídní orientovali na benátský luminismus. J.T.Supper však, jak ukazují jeho díla, nebyl benátským ilusionismem téměř vůbec dotčen.
        Sochařské práce pocházejí od O.Schweigla, štukatury od Fr. Hieraleho. Po dostavbě klášter. chrámu v 80.letech 17. století, která spadá ještě do doby raného baroka, byla od počátku 18. století do konce 20. let postupně dostavěna všechna zbývající křídla klášterního souboru a to tak, že jihovýchodní levé křídlo s pozdější redutou bylo jako poslední. Dnešní reduta byla do barokního křídla vložena až po zrušení jez. řádu v poslední čtvrtině 18. století.