Ve 13. století se mezi výčtem statků na Bojkovicku objevuje také ves Komňa. První písemná zmínka o její existenci je totiž datována rokem 1261, kdy se uvádí jako součást zboží vizovického kláštera. S jejím vznikem po polovině 13. století lze oprávněně počítat, a to právě ve vztahu k opevněnému sídlu Zuvačov v poloze Hrádek. 
       Vznik tohoto hradu zcela nepochybně souvisel s kolonizační činností na východní Moravě za vlády krále Přemysla Otakara II. A zde se naskýtá ještě jedna zajímavá možnost. Mezi přední velmože, kteří z rozhodnutí panovníka podporovali kolonizační činnost na jihovýchodní Moravě, náležel i přední králův rádce, olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku. S jeho činností je spojeno vybudování impozantního hradu Šaumburka u Kelče a především kolonizační úsilí na Slavičínsku v tzv. provincia Zlawicensis. Jednalo se o značné území, k jehož kolonizaci použil biskup služeb svého mana Helemberta de Turri, který získal právo zde postavit hrad, který z poloviny zůstal v jeho majetku a druhá polovina připadla biskupovi Brunovi. 
       Z výzkumů, prováděných v posledních letech na hradech v regionu jihovýchodní Moravy, vyplynulo, že onen zmíněný hrad z biskupovy donační listiny lze celkem bezpečně ztotožnit s hradem Engelsberkem nad Horní Lhotou u Luhačovic. Výzkumem se nadále prokázalo, že hrad Engelsberk vznikl ve stejné době jako hrad Zuvačov nad Komní a navíc se ukázala také překvapující dispoziční shoda mezi oběma lokalitami: "hrad nad Komní je zmenšenou replikou Engelsberka". I když nelze na základě této analogie usuzovat na příslušnost Komně k slavičínskému biskupskému lénu, je tato shoda nápadná. I tak lze celkem poměrně s jistotou označit hrad Zuvačov jako správní centrální a opěrný bod blíže neznámé majetkové enklávy při samotných hranicích s Uhrami. 
       V téže době po polovině 13. století, vznikla i samotná osada Komňa jako ekonomické zázemí vlastního hradu. V dochovaných písemných zprávách se objevuje k roku 1385 zmínka o Dětochovi z Komně. Později, na počátku 15. století, jsou zástavními držiteli Komně a příslušného zboží bratři Adam a Dražek z Hrádku. Roku 1408 jsou uváděni ve vztahu ke Komni poprvé, a roku 1415 se domáhají svého práva ke statku v Bzové. Držitel světlovského panství Jaroslav ze Šternberka je však roku 1418 žaloval z neoprávněného nároku na Komňu: "že mi drží ves mú a dvuor v Komni, ježto já k tomu spravedliv". Tento spor nakonec vyzněl ve prospěch obou bratří smírčím výrokem zemského soudu roku 1420 "mají Dražkové při té zástavě ostati a chtěl-li dědic zboží míti, dada jim jejich peníze uvaž se v své zboží...". (Predikát "bratři z Hrádku" v sobě zřejmě nese jméno hradu Zuvačova - podle lokality Hrádek) Ve čtyřicátých letech 15. století získal Komňu a další statky (Nezdenice, Šumice a Hrozenkov) Miroslav z Cimburka, který proslul četnými spory se svými sousedy, a o Komňu se dostal do konfliktu se Zdeňkem ze Šternberka v roce 1447: "...že mi drží dědictví mé Komně...". Zřejmě mezi oběma stranami došlo k dohodě, neboť již v roce 1448 prodává Zdeněk ze Šternberka ves Komňu s "místem opevnění alias tvrzištěm" Miroslavovi z Cimburka. Posléze, roku 1481, získal Komenského zboží zpátky ke světlovskému panství Ctibor z Landštejna: "...ves Komní s hradiščem pustým, ves Přečkovice pustú...". I z těchto posledních historických zpráv vyplývá jednoznačný závěr, ostatně potvrzený archeologickým výzkumem, že feudální opevněné sídlo nad Komňou zaniklo již v průběhu první poloviny 15. století. Jeho zánik lze s největší pravděpodobností spojit s válečnými událostmi na konci první čtvrtiny 15. století, snad nejspíše s tažením sirotčích vojsk v roce 1431 do Uher. 
       Poslední zpráva o existenci hradu Zuvačova pochází z roku 1517, kdy při prodeji světlovského panství Burianovi z Vlčnova se ve výčtu jednotlivých statků objevuje: "...ves Komňa s kostelem podacím a hradem pustým Zuvačovem...". Tehdy se nám poprvé objevuje i správný název hradu - Zuvačov (někdy také nesprávně uváděno Zubačov).

Náčrt zbytků hradu Zuvačova od I.L. Červinky (1. třetina 20. století)


Horní kresba použita z www.komna.cz