HISTORIE HRADU ŠAUMBURK
Starší biskupské državy na kelčsku tvořily značný majetek se správou na hrádku v Kelči. Hrádek však nebyl dosti pevný. Proto olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (1245-1281)
se rozhodl vystavět tvrdý a pevný hrad na příhodném místě. Zaměnil proto roku 1272 svou ves Žopy u Holešova za ves Zubřice (později
zaniklou), která patřila Jindřichovi z Přílep. Tím získal strmý vrch nad
touto vsí, kde zbudoval kolem roku 1272 raně gotický hrad, který nazval podle svého rodového sídla v Holštýnsku.
Poloha byla vhodná také proto, že od Kelče až k Rožnovu se táhly biskupské
statky, a hrad tak mohl sloužit jako správní centrum západního dílu. V roce 1273 je
zde uveden
purkrabě Mikuláš ze Šaumburka (Mikuláš z Choryně). Po smrti biskupa Bruna
(1281) došlo v letech 1281-1282 k dobytí a vyplenění hradu biskupovými odpůrci, patrně Benešem z Branice na Krnovsku nebo Benešem ze Štítiny (případně oběma).
Hrad byl však opraven. Už roku 1281 zde sídlil biskupský man Mikuláš z Choryně, který pak na přelomu 13. a 14. století založil poblíž hrádek
Nový Šaumburk, který měl patrně chránit přístup k Šaumburku.
V roce 1307 získal hrad olomoucký biskup Dětřich (1281-1302). Významným držitelem hradu byl také biskupský číšník, později válečník a diplomat Mikuláš z Šaumburka. Hrad Šaumburk ležel uprostřed
kelčského lenního obvodu a sídlil na něm biskupský purkrabí. Biskupští manové byli k hradu povinni vojenskou službou. V průběhu 14. století se stal hrad správním střediskem celého kelčského kraje, kdežto nedaleký Nový Šaumburk
(Zubříč) zůstal vojenským objektem.
Koncem 14. století semzajížděl biskup Mikuláš z Rýzmburka (1388-1397) a uzavíral zde smlouvy i urovnával spory. Nakonec však v důsledku domácí války mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem
se olomoucké biskupství dostalo do neutěšené finanční situace, jež přinutila biskupa Jana XI. Mráze (1397-1403) zastavit hrad Šaumburk, blízký hrádek Nový Šaumburk i město Kelč jednomu z věřitelů - Heršovi Smetanovi z Modřic. Roku 1404
se zmocnil hradu Jindřich z Bystřice. Od roku 1416 držel Šaumburk v zástavě Zikmund z Bítova, zvaný Zich z Kelče, který se tu již v roce 1412 uvádí jako
purkrabí. Za husitských válek byl hrad oporou katolíků, ale někdy před rokem 1429 byl hrad dobyl husitský válečník Jindřich, zvaný 'kacíř z Čech', který odtud podnikal nájezdy na okolní biskupské statky a zcela je ovládl. Klid na kelčsku nezavládl ani po husitských válkách, kdy se správy Šaumburka ujal opět jeho zástavní držitel Zikmund z Bítova, k němuž
se roku 1437 připojili i jeho synové Mikuláš a Hanuš z Liptyně. Všichni tři byli postrachem všech sousedů, s nimiž měli neustálé spory. Také ovládali velkou část východní Moravy. Jejich řádění učinil konec teprve moravský zemský hejtman Jan z Cimburka, který roku 1451 hrad vykoupil za 1500 zlatých od Jana z Bítova (Zikmundova bratra) ze zástavy,
a když mu pak Bítovští nechtěli hrady vydat, roku 1451 je dobyl a nechal je zbořit. Z listu Bohuslava ze Zvole z roku 1455 se dovídáme, že biskup povolil zástavním držitelům kelčského statku Janu a Beneši z Heršpic, aby si postavili v Kelči tvrz. Za krále Jiřího z Poděbrad byl hrad Šaumburk sice ještě obnoven, ale všechna práva hradní a manská byla přenesena do Kelče.
Za válek uhreských v druhé polovině 15. století hrad dobyl král Matyáš Korvín a dal posádku Šaumburka i Kelče pobít. To byl definitivní zánik hradu Šaumburka.
|