HISTORIE ZBOROVICKÉHO ERBU
Poprvé je o Zborovicích zmínka roku 1276. Stávala zde tvrz, přestavěná v zámek.
V 18. století už nové vrchnosti nevyhovoval a tak si hrabě
Rottal dal postavit nový, pohodlnější zámek. Zborovice tvořily vždy
samostatné panství, pod něž později náležely i obce Věžky a Vlčí Doly.
Roku 1909 byla obec povýšena na městečko, ale zřejmě neměla zájem na
udělení znaku, na něj po svém povýšení
měla nárok, žádné privilegium tedy
nebylo uděleno. Je však znám otisk zborovické pečeti, která se užívala roku 1749 a
vidíme na ní stonek či větévku se třemi nepříliš zřetelnými plody, v
literatuře obvykle popisovanými jako žaludy. Ty by zřejmě měly vystihovat
ráz okolních lesů na vrchu Trojáku. Po
povýšení na městečko však Zborovice tuto pečeť ani znamení z ní
neužívaly. Teprve v nedávné době se představitelé obce rozhodli využít
práva, jež jim zákon o obcích z roku 1990 dává, a získat řádný znak i
obecní prapor. Po předchozí domluvě mě 16. února 1995 navštívil zborovický
starosta, který s sebou přivezl i dobrý nástin představ toho, co by ve
znaku mohlo být zobrazeno.
Zborovice se totiž právem pyšní tím, že v obci
byla velmi úspěšná obilnářská šlechtitelská stanice, které se
podařilo vyšlechtit dvě zvláštní odrůdy ječmene, které byly i
mezinárodně uznány a zaregistrovány. Zdálo se nám tedy přirozené, že
by ve znaku měla tato obilovina být zobrazena a rád jsem použil jako
podklad hrubý náčrt, který si v obci připravili. Aby se neztratila
souvislost s někdejší pečetí obce, rozhodli jsme se do znaku přidat
i žaludy. Znak je
rozdělen kosmo zeleně a zlatě, což jsou barvy symbolizující jak obilná
pole, tak okolní dubové lesy. V horné zelené části štítu jsou dvě zkřížená
zlatá stébla se zralými klasy ječmene, v dolní zlaté polovině pak jsou dva
od sebe odvrácené zelené žaludy, rostoucí z jednoho stonku. Podobně je
dlen í prapor obce, tedy zeleně a žlutě úhlopříčným řezem; v doplní částí
je jeden velký zelený: žalud. Zcela opominuta byla možnost využít něco z
heraldických znamení někdejších vrchností, poněvadž se poměrně často
střídaly a kromě nového zámku nezanechaly po sobě nic významného..
|