Městečko Zborovice se sice poprvé připomíná v roce 1276, avšak při výkopových pracích na Podlavčí se našly hroby z 10. století a předměty dokazující, že již v 10. století zde bylo osídlení. Zborovice jsou proto jednou z nejstarších obcí okresu Kroměříž. V roce 1276 zde sídlil Stanimír ze Zborovic a v roce 1353 Racek a Ješek ze Zborovic. Zdejší tvrz se poprvé uvádí teprve v roce 1638. Od Racka ze Zborovic přešly Zborovice na markraběte Jana, který z nich zřídil lenní statek; ten v roce 1371 udělil lénem Půtovi z Holštejna. V letech 1448-1464 se statek vrátil do rukou místních vladyků, neboť náležel Rackovi ze Zborovic. V 16. století byl opět rozdělen a jeho držitelé se často střídali. Náležel Zástřizlům, Martinkovským z Rozseče a v roce 1626 tu sídlil Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, hofrychtář moravský, za něhož (v roce 1638) se tvrz připomíná. Teprve za Františka Horeckého z Horky koncem 30. let 17. století byl statek spojen v jeden celek.
       V roce 1690 získal zborovický statek František Ferdinand Sak z Bohuňovic, který počátkem 18. století (1717) přebudoval dosavadní tvrz v barokní zámek obdélníkového půdorysu. Přestavba byla dokončena v roce 1720; v přízemí jsou dodnes částečně zachované gotické klenby z pozdně gotické tvrze. V roce 1720 odkázal František Ferdinand Sak Zborovice své manželce Anně Kateřině, rozené Walderode, a svým dcerám. Noví majitelé již nebyli spokojeni s dosavadním sídlem a vybudovali si proto blízko nový zámek. Starý zámek sloužil jako patrimonijní kanceláře a byty úředníků. Dodnes je starý zámek dobře zachován (viz kapitola Dnešní stav zámků ve Zborovicích).

      Maxmiliána Marie Beatrice, dcera F. F. Saka z Bohuňovic, se provdala za hraběte Františka Antonína z Rottalu, který se v roce 1760 stal samostatným držitelem zborovického statku. Rottal nechal původní tvrz přestavit po roce 1760 v nový jednopatrový zámek. V roce 1786 náležel zámek společně se statkem Weissenburgům, kteří přikoupili i Věžky. V roce 1839 jej postoupili Eufraině Terschové, od které panství koupil roku 1850 Abraham Popper. Od Abrahama Poppera Zborovice koupil v roce 1863 Dr. Jonáš Friess se svou sestrou Antonií Redlichovou. Jonáš Friess byl továrník a velkostatkář, který ve Zborovicích postavil cukrovar. Nechal roku 1881 zbudovat železnici ze Zborovic do Kroměříže. Cukrovar ve Zborovicích byl jedním z prvních v Rakousku-Uhersku. Zborovice tvořily vždy samostatné panství, pod něž později náležely i obce Věžky a Vlčí Doly. Budovu nového zámku přestavěli v novogotickém stylu v letech 1890-1891 vídenští architekti F. Fellner a H. Hellner, autoři Mahenova divadla v Brně. Jonáš Friess zemřel 28.11.1891. Jeho syn Jindřich Friess přestoupil v r.1916 do církve římsko-katolické. Syn Dr.Jindřicha Friesse, dr.filosofie Jan Friess, se před okupací v r.1938 spolu s matkou odstěhoval do ciziny. Majitelé zborovického panství byli němečtí židé. Jeho syn Dr. Jindřich Friess přestoupil spolu s celou rodinou v r.1916 do církve římskokatolické. Syn Dr. Jindřich Friesse, nar. r. 1915, PhDr. Jan Friess, emigroval v r. 1938. Rodina Friessova trávila část roku ve Zborovicích a část roku ve Vídni. Rod Friessů vlastnil ve Zborovicích větší polovinu všech pozemků v obci včetně lesa. Měl zde rozsáhlý dvůr s cukrovarem (založen v r. 1850), vlastnil dvorec pro výkrm volů v trati Kuče. 24. května 1909 byly Zborovice povýšeny na město. Rodině Friessů a Redlichů patřil statek až do okupace. Za okupace náležel zámek společně se statkem říšskoněmeckým cukrovarnickým podnikatelům.

      Původním erbem Rottalů byl stříbrný heroldský kříž v červeném poli a v této podobě ho Rottalové užívali, jak o tom svědčí plastiky na holešovském zámku i v tamní rottalské hrobce. Jedna erbovní kniha z 18. století však ukazuje i čtvrcený štít, v němž se původní erb Rottalů střídá s červeným kolmo položeným svatoantonínským křížem (tj. v podobě písmene T) ve stříbrném poli, jemuž odpovídal i druhý klenot s podobným znamením mezi dvěma stříbrnými křídly.