HISTORIE ZÁMKU NEZDENICE
Nezdenický zámek stojí
ve středu obce vedle farního kostela v místech, kde stála původně gotická tvrz.
Nezdenice měly v době,
kdy Morava dosahovala jen po řeku Olšavu, důležitou úlohu; svědčí o tom
jednak, že jejich část na pravém břehu řeky slula Moravské Nezdenice,
jednak že tu byly svobodné dvory, jejichž držitelé konávali kdysi strážnou
službu na hranicích. Jeden z těchto dvorů s tvrzí držel v roce 1374 Oneš z
Nezdenic. Tehdy zde už musela stát tvrz. Ta byla asi zpustošena za válek Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad,
ale pak znovu obnovena. Oneš z Nezdenic ji v roce 1376 odevzdal Janovi z
Nezdenic. V roce 1381 se připomíná Mikeš z
Nezdenic, který tehdy předal a půl lánu v Nezdenicích Ondřeji a Janovi, bratřím z
Nezdenic. Jan ze Záhorovic právně zajistil pro sebe v roce 1392 patronát
kostela, lán, dvě krčmy a dvě chalupy v Nezdenicích. V roce 1408 předal Blažej z Nezdenic
statek a ves Nezdenice Hanušovi z Prus v Nezdenicích, jemuž v roce 1407 Mikuláš Baďura
z Šíravy odevzdal dvůr, 4 čtvrti a chalupu v Nezdenicích. Vedle toho se
psal v roce 1406 Šimon z Nezdenic. V roce 1437 držel půl dvora Mikšík z
Trmačova; v roce 1466 měl některý majetek Zich z Nezdenic, a před rokem
1480
Martinek z Hirzfeldu prodal tu zboží Janovi z Žerotína. V roce 1448 se psal
po vsi Jan Randa z Nezdenic. Za válek česko-uherských Nezdenice velmi utrpěly
od uherských vojsk Michala Podmanického. Také tvrz byla zpuštošena. Dvory v
Nezdenicích pak dal král Vladislav II. v roce 1491 pod vrchní panství
Ctibora z Landštejna, jemuž také v roce 1493 Jan Onšík z Bělkovic odevzdal
půllán, podsedek, tvrziště a dvůr v Nezdenicích. Jeden z několika
nezdenických dvorů právně předal spolu s třemi čtvrtěmi rolí Jan, Vavřinci
Štírovi a ten v roce 1565 Václavovi z Honbic. V roce 1505 Jan a Jan Strýček
přepustili dvůr s podsedkem neznámému majiteli. Vedle toho v roce 1493 držel
panství v obci Vilém Hřivín z Újezda. Burian z Vlčnova odevzdal v roce
1510 Václavu Ořechovskému z Honbic některé dvory v Nezdenicích, podací
kostel, krčmu a mlýn v Nezdenicích; v roce 1575 Jáchym z Bibrštejna a Jitka
z Landštejna přenechali půl Nezdenic Burianovi z Vlčnova; jeho dcera Kateřina
z Vlčnova odevzdala v roce 1552 tuto polovinu své sestře Mandaleně z Vlčnova;
vedle toho držel v letech 1538-1545 díl Nezdenic a Rudice Eliáš ze Srbce. Díl
kdysi Václava Ořechovského z Honbic držel v roce 1533 Jan mladší Ořechovský,
a v letech 1558-1565 Kateřina z Honbic, vdova po Hanuši Konáčovi z Hodíštkova.
Jiný díl z Nezdenic a sice 10 "člověků", přenechal v roce 1564
Burian Tetour z Tetova svému bratru Kunci Kašparu Tetourovi z Tetova. Krátce
později Nezdenice s Rudicemi tvořily jediný statek a Jaroslav, Alena,
Johanka, Salomena a Mandalena sourozenci Vlachovští z Vlachovic prodali statek
po nebožce Kateřině Ořechovské ves a tvrz v Nezdenicích (tvrz byla tudíž
obnovena), se dvěma dvory, mlýnem a Rudice s dvorem Alexandru Feldenforferovi
z Borotína a jeho manželce Kateřině z Vlachovic. V letech 1589-1591 se psal
po Nezdenicích Vít Bartodějský z Bartoděj. V roce 1612 Jan Rafael
Chroustenský z Malovar prodal díl Nezdenic s dvorem a vinohrady Volfgangu
Kalkreuterovi z Czuder; tomu téhož roku bratři Václav a Jan Bartodějští z
Bartoděj prodali za 7000 zlatých moravských tvrz, dvůr, druhý díl Nezdenic
a Rudice. 16. června 1605 vypálili Nezdenice Bočkajovci. V roce 1619 držel
nezdenický statek evangelík Fridrich Kalkreuter z Czuder, který odprodal v
roce 1637 tvrz a ves Nezdenice a Rudice s příslušenstvím za 17500 zlatých rýnských
Menhartovi Marsinariovi. Ještě
tehdy se v obci uvádí tvrz jako existující objekt. Těžké zkoušky pro
obec přinesla třicetiletá válka a zejména v roce 1663 tu bylo 26 osob
zabito, 26 domů vypáleno, současně i dva dvory, uloupeno 6 koní, 4 kusy hovězího
dobytka, 870 ovcí a byla spálena všechna úroda. I v roce 1683 byla spálena
větší část obce. Roku 1691 se připomíná existence 4 manských domů v Nezdenicích.
Z rodiny
Marsinariů přešel statek v roce 1711 (nebo v roce 1714) na Volfganga Ondřeje
Serenyiho na Luhačovicích za 36000 zlatých, který jej 13. listopadu 1720 přenechal
Eleonoře sv. p. z Grumbachu. Ta (zemřela 1730) jej zanechala své dceři Josefě,
provdané za sv. p. Minkwitze. Serenyiové zřejmě ve 20. letech přebudovali
dosavadní tvrz v menší barokní
zámeček. V roce 1740 přinesl obci četné útrapy vpád pruských vojsk a
francouzských vojsk v roce 1805, 1806 a 1809. Josefa, majitelka Nezdenic,
prodala statek v roce 1740 Kounicům. Tím měly Nezdenice stejné držitele s
Uherským Brodem, ovšem ne trvale, neboť v roce 1815 odprodal Alois kn. Kounic-Rittberg
za 148000 zlatých Nezdenice Janu rytíři Herringovi. Jan Herring zde v letech 1820-1822 vybudoval na místě
dosavadního barokního zámku jednoduchý patrový empírový zámek. Tento rytíř
také nevlastnil statek nadlouho - v roce 1824 jej přepustil Alexandru hr.
Molletovi. Od roku 1838 drželi statek Jan a Tobiáš Pauspertkové z
Drachenthalu. V roce 1863 jej odkoupila za 130000 zlatých Henrietta hr. Larisch-Monnich,
čímž se Nezdenice až do pozemkové reformy staly součástí světlovského
velkostatku. Koncem 18. století byl k zámku přibudován i park. V roce 1925 koupili zámek bratři Spíškové a v roce
1926 jej opravili. V jejich vlastnictví byl až do roku 1948.
|