Zámek je svou polohou pendantem kostela sv. Petra a Pavla, který stojí ve svahu na opačné straně pramenného údolí Litenčického potoka, v němž se rozkládá původní městečko. Sídlo bylo ze dvou stran chráněno poměrně prudkými stráněmi, mírnější a krátký je svah na jihu. Jen na východě bylo bezpodmínečně nutné vykopat příkop, který byl zasypán při stavbě předzámčí. Existence příkopu a náspu je ale pravděpodobná i na jihu a západě, na což ukazují dochované terénní stupně. Jejich plochu pokrývá nevelký zanedbaný park. Na nepravidelnou patrovou čtyřkřídlou dispozici okolo miniaturního nádvoří navazuje směrem na východ zmíněné předzámčí se dvěma křídly a rozevírajícím se čestným dvorem. O využití zminovaného místa pro stavbu tvrze svědčí nepravidelné utváření na severní a západní straně.
      Ze severní strany je již na první pohled zřetelné, že zámek je následníkem gotické tvrze, a její pozůstatky jsou v jeho rozvrhu rozpoznatelné. Zámek v dnešním rozsahu vznikl v podstatě rozšířením pozdně gotické tvrze o jižní křídlo. Tvrz měla přibližně tvar lichoběžníku (27 x 19-24 m) nejméně se dvěma, a pravděpodobně s více nárožními věžicemi a s další věžicí v severním průčelí, kde tvoří hmotu severního rizalitu. Obytná stavení těla stála podél chráněných stran na severu a západě. Tato tvrz do svého organismu pojala starší věž vpravo od průjezdu, patrně z pozdního období vrcholné gotiky. K této stavební etapě snad patří i sklep jižně od průjezdu. Hranolová věž prostupuje svou hmotu do patra zámku a má silné stěny s vnějšími rozměry 7,3 x 7,4 m. Její vnitřní velikost 4 x 4 m dovoluje uvažovat o tom, že byla využita k bydlení, především v patrech. Rozměrově a předpokládanou dobou vzniku se blíží věži tvrze v Kurovicích. Mezi věží a stavením nad zmíněným sklepem, tedy v místě dnešního průjezdu, byla pravděpodobně situována brána.
      Co se týká počátků tvrze, zdá se, že o nich poměrně spolehlivě vypovídají historické zprávy. Při prodeji Litenčic Pavlíkovi z Pržna v roce 1415 není v poměrně podrobném výčtu příslušenství tvrz ještě uvedena, naopak při prodeji roku 1437 se už jmenuje. Vznikla tedy asi v tomto období, ač nelze vyloučit, že stavbu započal již Bohuš ze Strabenic (viz historie). Pochopitelně důvody hovoří pro stavbu před nejvypjatějším obdobím husitských válek. Někdy okolo roku 1500 byla tvrz radikálně přestavěna. Tomuto období lze přičíst severní a západní kamennou ohradní zeď, zesílenou hranolovými věžicemi, a též budovy k ní přistavěné. Tvrz tak rozšířila řadu sídel opatřených nakoso postavenými nárožními věžicemi, které se stavěly na přelomu gotiky a renesance. Z kleneb vyniká klenba přízemního sálu v jižním nároží s koutovými lunetami a štukovým oválem ve vrcholu.
      Další stavební etapou bylo renesanční rozšíření o jižní křídlo, které svým půdorysně konickým tvarem zčásti vyrovnávalo původní nepravidelný půdorys. Tím bylo dosaženo nenáročného renesančího zámečku. Stavebníky byli po roce 1573 Martinkovští z Rozseče, ale nelze vyloučit, že přestavbu zahájil Jiřík Mrakeš z Noskova, který v letech 1558-1568 na tvrzi sídlil. Ze závěrů zběžného průzkumu a analýzy půdorysu vyplývá, že ve východním průčelí se tehdy ještě uplatňovala gotická věž a vystupovaly z něho věžice severovýchodního nároží a jako rizalit snad i východní konec nového jižního křídla. Menší raně barokní úpravy zřejmě provedl Mikuláš Pázmány, ale k vyrovnání hlavního průčelí došlo pravděpodobně až v barokním období za Thonsernů, kdy byl také v patře jižního křídla zřízen velký oválný sál. V předzámčí postavili kolem čestného dvora budovy a sídlo tak přeměnili do zámecké podoby. Je otázkou, zda nádvorní ochozy vznikly také tehdy, nebo až v rámci empirových úprav za Podstatských z Prusinovic. Oni dali fasádám dnešní podobu a zřídili půlválcové těleso schodiště proti ústí průjezdu. V poslední třetině 18. století František Podstatský pozdně barokně a klasicistně přestavěl zámecký interiér a vybudoval nové hlavní průčelí se vznosným schodištěm. V 19. století byly ještě provedeny nové fasády, balkónový podjezd a empirová úprava hospodářských budov v předzámčí. Účelové využití po roce 1948 přineslo zámku postupný úpadek a je ironií, že rozhodující úder zasadilo zámku to, co ho mělo zachránit - statické zabezpečení. Protože zámek nebyl uveden do stavu před jeho realizací, devastace nevyužívaného objektu se prohlubovala až k dnešní žalostné situaci.

Mapa stabilního katastru obce (patrný zámek)


Vývojové schéma zámku podle stáří zdiv